Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mysterium paralelních vesmírů

 

Kolem nás se rozprostírá nekonečný hluboký vesmír. Je domovem pro galaxie, jejich hvězdy a další kosmické útvary, i pro naši domovskou planetu Zemi. Podle nových výzkumů však není nekonečný a zdaleka není sám! Převratná informace, která nahlodává dosavadní ustálená pravidla, má své zastánce i odpůrce. Jak je to doopravdy? Existují vůbec důkazy pro toto neuvěřitelně znějící tvrzení?

A náhle dochází k obrovskému nárazu! Ve skutečnosti se o sebe pouze otírají dvě obří bubliny. Svými rozměry předčí všechno pozemské i nepozemské. Neprasknou. Jen jedna druhé nechává na památku nepřehlédnutelný kosmický hematom. O jaké podivné předměty se má jednat? O náš vesmír, jeho sousední kolegy a jeden zastřešující multivesmír! Tato kacířská úvaha má stále více obhájců. Netenčí se však ani zástup pochybovačů a konzervativních vědců, kteří něco takového razantně odmítají. Kdo bude mít nakonec pravdu?

Zažívají mikrovlnné stěny karambol?
Náš domovský vesmír je prý zřejmě pohmožděn z kolize s jiným vesmírem! V současné době astronomové přicházejí s prvním důkazem o těchto nárazech v mikrovlnném kosmickém pozadí. Tuto fascinující myšlenku, která může převrátit vnímání ve světě kosmologie přináší skupina mezinárodních vědců na sklonku roku 2010. Britský matematický fyzik Roger Penrose (*1931) z Oxfordské univerzity a arménský fyzik Vahe Gurzadyan (*1955) z Jerevanské státní univerzity oznamují, že našli vzory soustředěných kruhů na kosmickém mikrovlnném pozadí. Toto mikrovlnné prostředí (CMB) objevují již v roce 1964 američtí astronomové Arno Penzias (*1933) a Robert Wilson (*1936). Jejich objev jim v roce 1978 dokonce vynáší Nobelovu cenu! Jak ovšem může toto kosmické pozadí utrpět materiální újmy? Nejde o pouhý výmysl?

 Čtyři kosmické hematomy
K převratnému zjištění se později připojuje i profesor Stephen Feeney a jeho tým z Londýnské university. Vědci tvrdí, že během vlastního pokusu objevují důkaz určité podlitiny v podobě kruhových vzorů v kosmickém mikrovlnném pozadí. A dokážou je dokonce spočítat! „Napočítali jsme celkem čtyři modřiny, což znamená, že náš vesmír musel narazit do dalších bublin v minulosti nejméně čtyřikrát,“ říká k výsledkům bádání Feeney. Jeho tým se při pokusu zaměřuje na pečlivou analýzu dat ze sondy WMAP (sonda určená pro měření fluktuací reliktního záření – pozn. red.), která mapuje strukturu mikrovlnného záření na pozadí. Díky srovnání teplot udávaných sondou vytipovali celkem 4 místa, která se od zbytku liší a teoreticky by tedy mohla být „modřinami“, či správně řečeno stopami po srážkách s jinými vesmíry. „Kdyby se jen u jediné z nich ukázalo, že se jedná o stopu srážky s jinou vesmírnou ‚bublinou‘, znamenalo by to objev nedozírného rozsahu,“ komentuje práci britského týmu slavný kanadský fyzik Thomas Levi z univerzity v Britské Kolumbii.

Stále se rodí nové vesmíry
Původní model vesmírného života říká, že vesmír existuje v pravidelných cyklech a každá perioda končí velkým třeskem, který umožní vznik nového kosmu. Tento model představuje vesmír jako ruskou matrjošku, kde jsou všechny dosavadní vesmíry obsaženy v tom současném. Součástí této teorie je i představa, že náš vesmír prošel krátce po svém zrodu časově nepatrným, ale obrovsky důležitým obdobím, které kosmologové nazývají „inflation“ (nafouknutí) – během několika zlomků vteřiny se prý vesmírný prostor nafoukl zhruba tak, jako když nafukujeme balónek. Podle nových poznatků ale existují jednotlivé kosmy vedle sebe, ba co víc, množí se možná neustále! V návaznosti na teorii takzvaného „věčného nafukování“ (eternal inflation) tomu dokonce může být tak, že vedle našeho vesmíru stále vznikají další a další vesmíry, které vyskakují jako bublinky v časoprostorovém oceánu!

Budou odhaleny chyby v programu?
Velké naděje se vkládají do nové moderní sondy Planck (nese název podle německého vědce Maxe Plancka, 1858–1947), která odstartovala v roce 2009. Jejím úkolem je postupné odkrývání minulosti vesmíru právě zkoumáním obalu tzv. mikrovlnného pozadí. Oproti starším sondám disponuje vyšším rozlišením a větší citlivostí. Kritici teorie o multivesmírném prostředí ale namítají, že nic světoborného neobjeví. Podle nich jsou totiž i současné kosmické hematomy způsobeny chybou snímacího programu! S tím však zásadně nesouhlasí profesor Feeney: „Je poměrně snadné najít všechny druhy statisticky nepravděpodobných objektů ve velkém souboru údajů, jako je CMB." Podivné skvrny ve struktuře mikrovlnné slupky však mezi chyby údajně nepatří! Rozsoudí tyto dohady data z nové výkonnější sondy?

Výsledky už za dva roky?
Vědci by měli mít za pár let v rukou inovovaný datový soubor. Až budou mít údaje k dispozici, mají ukončit dohady, zda tyto vesmírné „modřiny“ skutečně existují, nebo zmizí v propadlišti dějin. Jak velká je pravděpodobnost, že se existence více vesmírů potvrdí? „Vesmír má přesně takové parametry, aby vyhovoval člověku. Existuje-li více vesmírů současně, žijeme právě v tom, kde se mohl vyvinout život našeho typu a proto se nemůžeme divit, že parametry našeho vesmíru jsou nafitovány (přizpůsobeny) tak, aby mohl vzniknout život. Nepatrná odchylka od hodnot základních konstant či jiných parametrů by znamenala vznik úplně jiného vesmíru, kde by nemohl existovat život tak, jak ho známe,“ tvrdí kupříkladu český fyzik prof. Petr Kulhánek (*1959) a nechtěně tak nahrává myšlence o dalších vesmírech. Zmíněná supermoderní sonda Planck by měla při úspěšné misi toto tajemství odhalit snad v roce 2012/2013. Než se dočkáme tolik očekávaných výsledků, debaty o multivesmíru, kosmických hematomech a jejich zrodu pravděpodobně jen tak neutichnou.

zdroj

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář