Přízraky z Krkonoš
Česká pohoří jsou od nepaměti studnicí strašidelných pověstí. Jejich divoká krajina skýtá řadu tajemných míst a historie je protkána magickými příběhy. Nejinak tomu je v Krkonoších, které má většina z nás spojené s mocným vládcem hor Krakonošem. Není to však jen tato nejznámější legenda, která hory obestírá. ENIGMA se vydala po stopách dalších krkonošských záhad a zjistila, s jakými jinými „démony“ se zde mohli horalové střetnout, čeho se obávali a na jaká záhadná místa tu narazíme dodnes!
Vousatý muž s pláštěm a berlou, kolem kterého poletuje upovídaná sojka – tak se zřejmě většině z nás vybaví vládce hor, Krakonoš. Tento horský ochránce však může mít i zcela jinou podobu a charakter. Jeho druhé jméno (pocházející z němčiny) zní Rýbrcoul, někdy zobrazovaný jako obr, jindy zase jako trpaslík. Přestože ho některé pověsti označují za hodného ochránce, jiné mu přisuzují povahu zlou. V Krkonoších se dokonce věří, že pokud někdo třikrát za sebou vysloví jeho jméno, stane se neštěstí! S ENIGMOU jsme se rozhodli, že tento příběh prověříme a pokusíme se zjistit, zda v Krkonoších narazíme i na jiné magické postavy než jen na nejproslulejšího Krakonoše. Vydejte se s námi za místním vyhledávaným historikem a pokusme se společně zjistit, jaká tajemství ukrývají staré lidové příběhy! Z čeho měli zdejší původní obyvatelé strach? A existují zde nějaká tajemná místa dodnes?
O horských pokladech
„Řada vyprávění a pověstí z Krkonoš se dochovala třeba ve starých německých spisech,“ říká místní historik Miloslav Bartoš (*1939) a otevírá objemnou knihu s hustě popsanými řádky v německém jazyce a prastarém nářečí. „Častým motivem lidových vyprávění, známým ostatně i z příběhů o Krakonošovi, je třeba proměna bezcenných věcí ve zlato,“ popisuje, a nám se vybavuje příhoda z Krkonošských pohádek od místní spisovatelky Marie Kubátové (*1922), kde se v drahé kovy promění obyčejné suché listí. Existují však nějaké záznamy o skutečných krkonošských pokladech? „Plány, které možná vedou k nalezištím drahých kovů, dnes opravdu máme, říká se jim Vlašské zprávy či knihy a v minulosti byla jejich pravost několikrát zkoumána.“ Zprávy jsou však záležitostí dosti složitou a poměrně spornou, veskrze jsou tedy stále předmětem historického bádání. Pozornost upíráme znovu k lidovým vyprávěním a chceme se seznámit s dalšími tajemnými horskými legendami, které zaznamenali naši předci…
V moci jiných bytostí
Divocí lovci, lesní žínky, ohniví mužíci a rarášci, těchto bytostí měly být podle pověstí plné Krkonoše. V některých spisech jsou taková vyprávění stále dochována, přičemž u nich mnohdy nechybí jméno ani bydliště údajného svědka. „Jistý Fischer z Rennerových bud popisuje řádění Nočního lovce, který v horských lesích tu a tam poráží velké stromy. Často s sebou mívá velké psy a jeho hlas je strašný,“ předčítá historik jednu z pověstí zaznamenaných v německém díle, které pochází z počátku minulého století. Hovoří se tu i o lesních žínkách: „Zahalené do mlhy, svádí lidi v lese na scestí, ale jinak jsou dobromyslné povahy,“ stojí zde psáno. „Jedna žena z domu č. 6 ve Štikově měla jednou za vykonané služby od žínky dostat zástěru plnou listí, která se proměnila ve zlato.“ Co tvořilo základ těmto příběhům, však zůstává otázkou. Často se totiž jedná o motivy společné v různých horských oblastech. Jedno vyprávění třeba uvádí: „Lesní žínky a noční lovci se neměli v lásce, lovci totiž žínky pronásledovali.“ Kromě těchto zápisů však existují také zprávy o přízracích, pocházející z ústní tradice. A tyto zkazky prý potvrzuje mnoho svědků dodnes!
Potkáte přízrak i vy?
„Lidé často hovoří o tom, že viděli tzv. Brockenské strašidlo. I několik mých známých mi o tomto jevu vyprávělo,“ popisuje Bartoš a my jsme zvědaví na povídání o dalším horském přízraku. Na krkonošských svazích byla prý již mnohokrát zdokumentována obří temná zjevení, která dostala název podle německé hory Brocken. Přeludy prý dokonce ještě dnes lekají mnohé turisty. Jak vysvětlují odborníci, jsou tyto přízraky pravděpodobně výsledkem unikátního jevu, kdy člověk za specifických podmínek (v mlze a na horském svahu) pozoruje svůj vlastní zvětšený stín. Znamená to ale, že mají racionální vysvětlení všechna zjevení? Pokud zabrousíme do zdejších kronik, narazíme na jeden zdejší slavný přelud, který zůstává stále záhadou. Před stovkami let ho na nebi měla spatřit jistá žena a získat tak schopnost zázračných vidění. Údajně se jedná o příběh skutečný, podle dochovaných zpráv má vědmu v osudné době dokonce navštěvovat i sám velký „učitel národů“ Jan Amos Komenský (1592–1670)! Co se zde mělo tenkrát odehrát?
Zachránila vědma Komenského?
Kristina Poniatowská je šestnáctiletá dívka, která se stane schovankou hraběnky Engelbergy Zárubové, sídlící na zámku v krkonošské obci Horní Branná. Podle pověsti spatří 12. listopadu roku 1627 na nebi ohnivou metlu. Z úleku upadne do bezvědomí a poté, co se probere, má podivné vize. Historik Jaromír Horáček (1900–1972) dokládá: „Zapsaných proroctví Kristininých je přes osmdesát.“ Díky nim podniká do těchto končin Komenský údajně několik cest. Dívka hovoří nejčastěji o nejisté budoucnosti vyhnanců, a má mít dokonce vidění o neblahém konci českého šlechtice Albrechta z Valdštejna (1583–1634), jenž byl zavražděn císařskými důstojníky poté, co upadl v nemilost. Proto Kristina chce, aby odešel z císařských služeb. Opravdu zde mladá dívka předpovídá budoucnost za „asistence“ samotného Komenského? Odpověď nám podává místní historik Mgr. Jiří Louda (*1977): „Právě tato vidění byla jedním z hlavních důvodů, proč Komenský do Horní Branné zajížděl. Jedno vidění se skutečně týkalo Albrechta z Valdštejna. Paní Zárubová s Poniatowskou pak zajely až do Jičína, kde chtěly vidění přednést Valdštejnovi. Zastihly však jen jeho ženu. Byl to počin na hranici odvahy až drzosti, neboť šlo téměř o navádění k velezradě.“ Podle Horáčka stála navíc tato horalka dokonce i za Komenského emigrací do polského Lešna!
Smrtící svatá socha
Příběh o zázračných proroctvích Kristiny Poniatowské se v Podkrkonoší traduje dodnes. V místních kronikách však můžeme nalézt i jiná podivuhodná vyprávění. Jedno se týká tajemného místa, na kterém stála socha nazývaná vousatá světice, či sv. Starosta. Nachází se blízko města Vrchlabí, takzvané brány do Krkonoš, a podle dochovaných pověstí se zde měly dít podivné jevy. Jak vypráví spisovatel Roman Jirsa, v záznamech kroniky nedaleké obce Zálesní Lhota je možno najít mnoho svědectví o nevysvětlitelných fenoménech, které se mají u pomníku odehrávat. Místní obyvatelé na tomto místě popisují útoky „odnikud“ a strašidelná zjevení, která je děsila až k smrti. S ENIGMOU se vypravujeme přímo na místo! Protože však přijíždíme až o mnoho desítek let později, zjišťujeme, že ze sochy už zbyl jen postavec. Na první pohled nás však zaujme jeho umístění: obklopují ho čtyři pravidelně rozmístěné stromy. Místo působí skutečně magicky! Zdalipak má neblahý vliv ještě dnes? Právě se k nám blíží starší muž na kole, a tak se ho ptáme na sochu. „O žádných zjeveních jsem neslyšel, ale je pravda, že támhleta zatáčka (asi 20 metrů od pomníku) je pověstná abnormální měrou smrtelných nehod.“ Má v tom snad prsty cosi nadpřirozeného?
Na záhadná horská místa…
Příběh o „smrtící soše“ nás přiměje pokračovat v cestě opatrněji. Zároveň však podnítí naši zvědavost poznat i další záhadná místa Krkonoš. Poté, co jsme se seznámili s prastarými pověstmi našich nejvyšších hor, snažíme se zjistit, zda někde existují záhadné končiny, které může navštívit i dnešní turista. Dozvídáme se dokonce o třech takových! Jedná se o místa, která byla v minulosti opředena mnoha pověrami, ale zároveň podnítila i zájem odborníků, kteří se je jali zkoumat. Poté, co vyrážíme do horského terénu, vzpomeneme si na nebezpečné jméno Rýbrcoul. Přinese nám smůlu, pokud ho třikrát za sebou vyslovíme? Posbíráme odvahu a „zaklínadlo“ proneseme. Nic se však neděje… Tedy alespoň prozatím. Vydáváme se na místo na úbočí Černé hory, kde se mají nacházet jakési tajemné valy. Co nás zde čeká?
Strašidelná Černá hora
Jak jsme se dozvěděli od místních „badatelů“, má se na úbočí Černé hory nalézat systém tajemných valů a rýh, které jsou neznámého původu. Sem se zkrátka musíme vypravit! K místu se nejlépe přiblížíme lanovkou, která nás vyveze až na vrchol hory. Nějakou dobu putujeme s davem ostatních turistů, pak se však oddělíme a scházíme na úzkou strmou stezku vedoucí hustým lesem. Mělo by to být už blízko! Naše napětí vzrůstá, máme pocit, že se blížíme na konec světa. Najednou se nad námi konečně objeví obloha a naskytne se nám nepěkný pohled. Popadané holé stromy vypovídají o mohutné erozi, která zde napáchala pořádnou spoušť. Vypleněná krajina působí strašidelně a my si nejsme jisti, jestli vůbec budeme schopni záhadné valy a rýhy najít. Rozhlížíme se kolem sebe, nad hlavami nám létají rogala (nedaleko odsud mají startovní plošinu) a po chvíli zjistíme, že na podivných útvarech přímo stojíme! Jde o prohlubně, které vybíhají do vrcholku kopce a tvoří mohutný znak ve tvaru písmene V. Kdo to mohl vytvořit? Ptáme se stejně jako řada badatelů, kteří sem zavítali před námi. Jedná se snad o pozůstatek keltského osídlení či nějakého vojenského opevnění? Nebo jde o následky tajného projektu německých nacistů, kteří tady údajně měli operovat? Je zde ovšem také možnost, že dílo vůbec nevytvořila lidská ruka!
Tam, kde chodí smrt?
Další místo, které je opředeno tajemnem, se nachází na druhé straně krkonošského pohoří. Jedná se o takzvanou Růženčinu zahrádku a i k ní se váže katastrofa (i když jiného rázu, než byla černohorská eroze). „Zahrádka“ je totiž položena blízko místa, kde 24. března 1913 umrzli Bohumil Hanč a Václav Vrbata. Jejich příběh je v Krkonoších znám dodnes. Hanč jede běžkařský závod na 50 km, když ho zastihne vánice. Dlouho se nevrací do cíle, a tak je po něm vyhlášeno pátrání. Jeho tělo naleznou po několika hodinách zabaleno v cizím kabátě a čepici. Zanedlouho po tom je kus od něj objeven ještě druhý mrtvý muž, jeho přítel Vrbata. Podle odhadů se Hanče snažil zachránit a sám přitom položil život. Co se však ve vánici skutečně odehrálo, zůstává tajemstvím. Zájem badatelů se nicméně neupírá k této nedořešené tragédii, nýbrž k magickému místu, jež lze nalézt nedaleko jejího dějiště. Proč právě tato lokalita budí tolik otázek? Když se přiblížíme k Růženčině zahrádce na severním svahu krkonošského Kotle, upoutá nás kamenný val, který tvoří pravidelný kruh. Jedná se snad o pozůstatky dávného obětního místa?
Obětovali zde Krakonošovi?
Růženčinu zahrádku rozhodně musíme při naší výpravě prozkoumat! Jedná se totiž o útvar, který podnítil zanícené bádání místních historiků, archeologů a geologů a vzbudil vášnivou diskuzi o svém pravém účelu a původu. Napínavé výzkumy nám přibližuje historik Miloslav Bartoš, který se jich sám účastnil: „Útvar byl předmětem archeologického bádání, které mělo ověřit, zda se jedná o lokalitu pravěkého původu. Podle pověstí měla sloužit k obětování. To se však nepotvrdilo.“ Systém zídek, který měl kdysi tvořit hvězdicovitý útvar (podobný růži), tedy zůstává neobjasněn. Podle historika se mezi odborníky hovoří hlavně o tom, že toto místo mělo hospodářský účel a vzniklo za dob, kdy bylo vlastnictvím šlechtického rodu Harrachů. Přesto místní pověry hovoří jinak: Zahrádka prý mohla sloužit k obětování vládci hor Krakonošovi! Ačkoliv zde dnes zůstaly jen zbytky původní magické stavby, obrysy jsou stále dobře patrné. Bude někdy účel mystického útvaru odhalen?
Tajemství nejvyššího pohoří
Když putujeme krkonošským pohořím, nesmíme opomenout jejich nejvyšší vrchol: monumentální Sněžku s výškou 1602 metrů nad mořem, jež tvoří hranici mezi českou a polskou stranou Krkonoš. Záhady se pochopitelně nevyhnuly ani jí. Jedno velmi tajemné místo se má nacházet hned pod tímto vrcholem. Staré legendy popisují jistou černou tůni, která po desetiletí poutá pozornost místních obyvatel. Má být totiž bezedná! Její věhlas dojde dokonce tak daleko, že se tradované mystérium vydá hledat jistý dobrodruh z Anglie. Když k rybníku dorazí, chce změřit jeho hloubku, veškeré snažení se však ukáže být marné. Přistoupí prý tedy k jinému kurióznímu řešení: okroužkuje kapra a vhodí ho do vody. Pak se však nestačí divit, ryba je totiž údajně vylovena o více než 100 kilometrů dál, v polské Vratislavi! Kromě tohoto neuvěřitelného příběhu se šíří rovněž povídačky o tom, že na polské straně Sněžky existuje místo, kde selhává zemská gravitace. Podaří se někdy takové zkazky potvrdit?
Hory plné magie
Poté, co jsme se seznámili se slavnými krkonošskými pověrami a navštívili místa platící za ta nejzáhadnější, napadá nás otázka: Proč nacházíme tolik pověstí a strašidelných míst právě v těchto horských končinách? Je to jen zdání, nebo jsou tyto lokality opředeny tajemnem více, než bývá zvykem? „Co se týká pověrečnosti horského lidu, zřejmě skutečně byla větší. Je však dost těžké to kvantifikovat. V každém případě měla horská pověrečnost svá specifika – například celý systém pověstí o Krakonošovi – duchu hor. Někteří badatelé hledají příčinu v drsnější přírodě – tedy méně předvídatelné, nezkrotné a nevypočitatelně životu nebezpečné. Také je pravda, že v horách nalezl živnou půdu i spiritismus,“ vysvětluje historik Jiří Louda. Jak jsme tedy zjistili, v Krkonoších „neřádil“ vždy jen strážce hor – Krakonoš, jak nám odhalují dochované zápisy z místních kronik. Naše předky děsilo mnoho jiných magických jevů. Některým záhadám se na kloub doposud nepřišlo a my se za nimi můžeme vypravit i dnes – tedy pokud nás nedostihne Rýbrcoulova kletba…